Po dlouhé době se mi ozvali z Hradiště: „8.10. pořádáme ponyádu. Počítáme s tebou." Chvilku jsem na to nevěřícně koukala a nakonec jsem se začala těšit. Netrpělivě jsem odškrtávala dny v kalendáři až konečně byl pátek a mě zachvátila cestovní horečka. Cesta klapla na jedničku, v Blatné mě čekala Mishel a kafíčko, v Hradišti smečka nadšených hafanů. Idyla však netrvala věčně, za chvíli jsem vyfasovala lopatu, vidle a šlo se pracovat. 

Teploměr ukazoval 8°C nad nulou a zem neustále smáčel studený déšť. Pro normálního člověka počasí ,,pod peřinu", přesto se v sobotu odpoledne sešlo dvanáct dětí se svými koníky odhodláni se vzájemně utkat v jízdě zručnosti a dostihu poníků. Podpořit je přišli především rodiče, ale ani o diváky nebyla nouze.

Toto je druhá a nejspíše poslední koňská akce letošního roku, na kterou jsme se dojeli podívat. Z dojmů a zážitků musím říct, že oproti rodeovým začátkům u nás, kdy si disciplíny přijel vyzkoušet kdejaký jezdec na koni, je dnes rodeo více profesionální a bez přípravy a kvalitního koně jsou šance na úspěch mizivé. Ovšem i zkušenným jezdcům někdy jejich úspěch pokazila neposedná telata.

Snad všichni, kdo u nás má nohy a ruce se letos modlili aby se nám narodila kobylka. Po dvou hřebečcích jsme byli na rozpacích jestli se nám opravdu poštěstí. Naše zvědavost byla tak velká, že po prvních příznacích hřebení jsme vzali spacák a spali ve stáji, jen aby jsme něco nepromeškali, ale bohužel. Andulka nás nechávala doufat ještě pár dní. Čekání se ale vyplatilo a naše přání nejspíše někdo vyslyšel. K naší obrovské radosti jsme přišli do stáje, kde už stála na svých neohrabaných nožičkách neobvykle tmavá klisnička. Malá princeznička s čokoládovou barvou si vysloužila neobvyklé jméno pro haflinga......A Little Choco.
Její fotografie najdete pod Našimi koňmi.

Malý výtržník s velkými kukadly nás nechal v očekávání celý den. Už v ranních hodinách vypadalo, že se bude Any během pár hodin hřebit. Alča si tedy domluvila v práci volno a čekala. Dopoledne nic, v poledne nic, odpoledne nic. Večer, když se všichni načesali, navoněli a oblékli do společenské róby, že pojedou na plánované představení se malému chtělo na svět. Chyběl ještě červený koberec a narodil se jako král.
Téměř každé naše hříbátko dotane jméno podle nějakého příběhu, nebo jeho povahy. Tím, že se ten večer mělo jet na představení Zdeňka Izera, dostal hřebeček výměnou pár písmen jméno Azar.
Jeho fotografie najdete pod Našimi koňmi.

Venku už se začíná zelenat travička a zvířátka opouštějí svoje zimoviště. I našim hřebcům už se ve stáji nelíbí a chtějí ven na sluníčko. Poprvé se u nás tedy stalo, že jsme je s obavami pustili dohromady. Oba kluci si ovšem nad naše očekávání s radostí a elegancí začli vyříkávát, kdo tomu vlastně bude šéfovat. Převahu měl, sice už dědek, ale zkušenější St. Martin nad mládím a vytrvalostí Step Sida.

Tento krásný hřebeček přišel na svět nečekaně 14 dní před termínem ohřebení a jméno dostal velmi rychle. Už se vám také stalo, že vám myšlenka probleskla hlavou a ono se to poté stalo? Z otázky, jak by se mohlo jmenovat jedno z čekaných hríbátek, pokud by to byl hřebeček mi problesklo hlavou Amaranth, přičemž jsem netušila co to znamená a v zápětí to zapoměla. Ten samý den večer bylo na světě hríbátko a já matně vzpomínala, co jsem vlastně vymyslela. Amaranth by se dalo přeložit jako laskavec, což malému neposedovi zatím docela sedí. S velkou laskavostí chce každému návštěvníkovi uštědřit hříběcí kopanec, tak jen doufáme, že tahle laskavost mu nezůstane. Je velmi aktivní a zvědavý.