Večer mi bylo přistaveno vozidlo a proběhl další z mnoha pokusů, kterak mě opít. Zdárně jsem se ubránila, ale i dvojka červeného byla považována mými bývalými spolužáky za značný pokrok. Lepší setkání s přáteli jsem dlouho nezažila. Když jsme byli za bouřlivého veselí vykázáni z lokálu, čekal nás ještě notný kus cesty autem. Další z bojových úkolů mě čekal sotva jsem otevřela dveře. Jako poslední (nejmíň zkušená) z výpravy jsem byla ještě vyslána ven zkontrolovat jednoho super poníka, který měl přespávat u Lady ve stodole. Ňufňa (mazlík) se přišel hned podívat, kdo mu to svítí do boxíku a jeho bílí nosík se natahoval přes hrazení. Ladynka jeho nadšení nesdílela a tvářila se poněkud kysele. Je to přece jen dáma a návštěvy v nočních hodinách jsou pod její úroveň.

Kupodivu ani vínečko tentokrát nepřineslo klidné sny a já se celou dobu neklidně vrtěla a čekala až nad obzorem vykoukne slunce. Tak se nestalo. Místo toho déšť vytrvale bubnoval do střechy. Mezi čištěním boxů, ztíženém o překážkovou dráhu z hafanů, se obvolávali účastníci. Nikdo nemel chuť závody vzdát. Nezbylo nám než naložit překážky a vyrazit ke kolbišti. Prvním a nejdůležitějším úkolem bylo zatopit v klubovně, pak už jsme běhali pod taktovkou Braunových s kavaletami, pneumatikami a dalším vybavením. Vytrvalé mrholení nám práci nijak neulehčovalo. Konečně bylo hotovo a my si odskočili do tepla, usušit se a něco rychle zhltnout.

„No holky kde se flákáte!?" Alče kapala voda z klobouku, když nás načapala u siesty „První závodníci už dorazili." V tu chvíli padají židle. Hážem na sebe další vrstvy pokud možno nepromokavého a nepromoklého oblečení. Ještě nezapomenout ulovit do ruky kus chleba se sekanou. Do auta se nesou poslední škatule s odměnami. Ještě nezapomenout na posádku závodního vozu škoda 120, vyhodit černého pasažéra s páskou přes oko (pes Tricks) a jedem.

Chvilku nevěřícně koukám na šrumec na louce. To že před čtvrt hodinkou byla průtrž mračen nikoho neodradilo. Rychle zapisujeme soutěžící, vážeme fáborky a vyndáváme plyšáky.

Naštěstí se poníci nechtěli nechat na nástupu srovnat a dorazili i poslední opozdilci, z největší dálky. Samozřejmě domácí ;o) Po průvodní zdravici se přesouváme k dráze. Zkušební jezdec vjíždí na trať. Jak jsem se stíhla dovědět v pátek večer jsem ten zlej rozhodčí co sráží body. Teď se spolu s diváky seznamuji s tratí, kterou důvěrně znám. Tedy ehm každou její část důvěrně znám, každou jsem měla alespoň na chvíli v ruce. Teď konečně zjišťuji jak má co vypadat a s hlavním organizátorem dolaďuji nejasnosti (Tady máš papír, sem to budeš zapisovat, vlastně ne papíry zpět. Psát budu já, časy. Ty si to spočti na prstech!).

A to už je vyhlášena první soutěž: Jízda zručnosti s vodičem. Na startu se pro mě objevují naprosto neznáme trojice, některé v naprostém klidu jako profíci, jiní už předem podlehli nervozitě z trati. Abyste nebyli ochuzeni ani vy tak naše závodníky na prvním místě čekala zákeřná ulička z fáborků, které bohužel nešustili, další byl otočný bod pneumatika a za ní následovalo nejméně oblíbené tažení pytle. Kavalety nebyli problém pro nikoho, jen krátké nožky nejmenšího pondíka měli trošku problém. Pak koníky chtěla sežrat zlá modrá plachta, ale s trochou pomoci se dala přejít. Na barelu čekala pěkná řádka plyšáků, to aby si každý mohl vybrat toho svého a šup s ním do kýble. Slalomek byl poslední z překážek vyžadující pozornost, pak už byl jen „skok", který větší koně s oblibou překročili a cíl. Kupodivu se i počasí umoudřilo. Sotva přejeli první odvážlivci, přestalo konečně pršet.

Druhým bodem programu byla Jízda zručnosti bez vodiče na stejné trati. Pro někoho to bylo po zahřívacím kolečku lehárko, jiní se lehce zapotili a našlo se i několik odvážlivců, kteří jeli bez přípravy.

Když dojel poslední závodník sesypali jsme se všichni (a to i včetně diváků) na trať, šli jsme ji uklidit a připravit pro závody. Prvním trošku neplánovaným byl Závod poníků s vodičem. Na trati bylo vidět téměř nemožné. Vodiči se do závodu položili naplno a tak mnohdy rozhodovali delší nohy či poník, který se nenechal tak úplně strhnout bojem.

Poslední bod programu byl Závod bez vodiče. Po lehkých problémech s nekázní na startu, koně vyrazili. V tu chvíli jsem byla vděčná za roli startéra neb obdivuji všechny, kteří v cíli odchytávaly závodníky.

Pro nás nastala největší práce. Počítali se trestné body a z cílových fotografií, jsme museli určit vítěze. Mezerku vyplňovalo vození diváku a dokonce i rodiče si vyzkoušeli vášeň svých ratolestí. Ruch taky nastal v klubovně, kam byli závodníci postupně vysláni na čaj aby se trošku ohřáli. O plynulý chod se staraly dvě dobrovolnice.

Konečně nastalo kýžené vyhlášení soutěží. Dva tucty soutěžících a devět ořů se postavilo do řady. Po chvále za krásný průběh celé ponyády a fair plai, dostali všichni účastníci sladkou odměnu a první tři v každé disciplíně diplom.

Konečně jsme to měli za sebou. Závodníci se postupně ubíraly ke svým domovům a na nás čekalo závěrečné bilancování u svařáčku nebo čajíku. Všichni jsme byli opojení krásnou atmosférou. Spadly z nás poslední zbytky strachu, protože nikdo nespadl a vše dopadlo dobře. Z řad dospělých se ozývala euforie: My taky něco uděláme! U nás to bude pro dospělý! Tak schválně, kde se zas potkáme? Nechám se překvapit. Třeba vznikla nová tradice a já měla tu možnost stát u zrodu.

Když jsme vyrážely k domovům vzal každý část překážek a skládal je u Braunových na dvoře. Nezbylo nám než poděkovat, jít nakrmit divou zvěř, která nás čekala na dvoře a postarat se o sebe.

Tu noc jsem usla snad dřív než jsem dolehla na polštář a ráno přišlo dřív než bych chtěla. Na ranní rozcvičku (krmení) jsem přišla samozřejmě pozdě, takže a mě čekala jen lopata a koblížky ve slámě. Koně se už cpali zbytky trávy ve výběhu. Další bod programu pro mě byl obzvláště příjemný, jednalo se o snídani.

Museli jsme se podívat za zbytkem stáda do výběhu kde nás provázela Armína a prováděla přímo psíkusy. Poňuchňali jsme si koníky zkontrolovali co je potřeba udělat. Po obědě nás čekalo přehrazení ohrady, dosetí trávy a přehnání stáda. Koníci nejprve zkontrolovali co je kde dobrého a pak si dali závody. My jsme se rozplývali nad krásou terénu a vraceli jsme se v hovoru k ponyádě a plánovaly další ročníky, další záludnosti na naše malé závodníky.